HRADIŠTĚ - RATSCH, z.s.

Náš spolek vznikl z potřeby poznávat historii osady Hradiště a jejího širšího okolí. Nelehký život původních obyvatel této části Českého středohoří byl přerván poválečnými událostmi a ožívá již jen z vyprávění pamětníků a z několika starých fotografií. My na něj hodláme navázat. Zdejší kraj za to stojí.

Naši předchůdci se odedávna zabývali téměř výhradně obděláváním půdy, kvetlo zde ovocnářství. Proto také jedním z našich prvních cílů je zkusit si obnovu ovocného sadu. Pár jabloní a pár hrušní. Samozřejmě by mělo jít o tradiční horské odrůdy, jako je např. gdaňský hranáč nebo vejlímek červený, které sice nevynikaly zvláštní chutí, ale za to byly schopny odolávat místním často dost drsným klimatickým poměrům. Možná bychom mohli zkusit i nějakou tu švestku, protože není žádný rozumný důvod, aby slivovice tekla jenom na Moravě. A jelikož my jsme spíše kovozemědělci, než zemědělci, blízké je nám "černé řemeslo", máme také další, víceméně paralelní cíle: vybudování malé zámečnické dílny s kovárnou, neb i zemědělské náčiní je třeba někde opravovat a udržovat. A do třetice: protože po venkově se člověk musí nějak pohybovat, a to i za poznáváním dávno zaniklých obcí a sídel v širším okolí, založili jsme prozatím skromnou sbírku historických motorek. Tím jsme zpátky u té dílny, neb i dopravní prostředky je někde třeba opravovat a udržovat. A kdybyste se ptali, proč motorky a ne koně, tak proto, že kůň není vybaven tlačítkem "nouzový stop". Usmívající se

Jaké že stroje nám ubírají volný čas a přinášejí radost?

Začalo to „Devadesátkou", což je takový zajímavý stroj z Považských strojíren na Slovensku. Přesto, že byl prodáván pod značkou JAWA, jeho původ je 100% slovenský. Svým způsobem jde o civilní verzi sportovních Tatranů ze 60. let minulého století. Vyznačuje se vysokoobrátkovým dvoutaktním motorem o obsahu 90 ccm, u něhož je díky použití rotačního šoupátka dosaženo výkonu asi 9,5 HP. Lehounká, mrštná motorka stavebnicové koncepce (SK) s pětirychlostní převodovkou svého času docela úspěšně čelila nastupující japonské konkurenci v západní Evropě i za oceánem. Bohužel, na příkaz PZO Motokov uspěchaný náběh sériové výroby se neblaze podepsal na její spolehlivosti, takže roku 1973 opustily továrnu poslední kusy. V naší skromné sbírce jsou dva: silniční verze SK-90 Roadster (r.v. 1968) a terénní SK-90 Trail (r.v. 1972). Po výměně zapalování a repasi převodovek jezdí oba.

Českou klasiku z Týnce nad Sázavou u nás zastupuje JAWA 125 typ 355, jednoválec dvouvýfuk, z roku 1956, verze určená na export do východního Německa. Říkalo se jim „malá Kývačka". To byla značka JAWA ČZ ještě synonymem technického novátorství a dobývala světové trhy. Z České zbrojovky Strakonice pak vyjela roku 1964 naše „Sportka" ČZ 125 typ 473, jednoválec jednovýfuk o výkonu 7,2 HP. Od předchozího typu se zase až o tolik neliší a je spíš dokladem výrobcům již ujíždějícího vlaku. Od letošního léta jezdí obě rovněž, i když na „Sportce" je ještě co dodělávat. Přece jen byla dost „vrakózní", když jsme ji před třemi lety přivezli na Hradiště.

Tím ovšem ani zdaleka nekončíme. Na novou elektroinstalaci a repasi zapalování čeká JAWA 555 „Pionýr" z roku 1960. A na prvočinitele zatím rozebraný „Mustang", typický průvodce naší puberty, je v dalším pořadí. A jednou třeba i něco jako muzeum...